PRO

PED

.cz

Čeští pěstouni se obávají sporů s rodiči dětí

Čeští pěstouni kritizují doporučení, které loni v prosinci vydala zástupkyně ombudsmana Monika Šimůnková k úpravě kontaktů dětí v pěstounských rodinách s jejich rodiči.

Podle Šimůnkové by totiž forma a četnost tohoto styku měla záležet především na dohodě pěstounů s rodičů, ani Orgán sociálně-právní ochrany dětí by do ní neměl zasahovat. Pěstouni ale mají obavu z toho, že navrhovaná úprava bude mít v některých případech negativní vliv na jejich svěřence.

Předmětem sporu je doporučení Moniky Šimůnkové, považované pěstouny i odborníky za jakýsi návod pro pěstouny, rodiče a nakonec i soudy. Zástupkyně ombudsmana v dopise mimo jiné píše: „Na podmínkách a četnosti styku dítěte s rodiči i dalšími osobami by se měli primárně dohodnout pěstouni a rodiče. Pokud se tyto strany nemohou dohodnout, jedině soud může o podmínkách a četnosti styku rozhodnout.“

Řada pěstounů i jejich organizací proto doporučení pochopila tak, že nově by se podle Šimůnkové měla úprava styku rodičů s dítětem podobat úpravě po klasickém rozvodu manželství. Dnes se totiž pěstouni dohadují s rodiči svých svěřenců o formě kontaktu v rámci jakési dohody čtyř účastníků, kromě rodiče a pěstouna závisí výsledek také na názoru Orgánu sociálně-právní ochrany dětí (OSPOD) a doprovodné organizace, dohlížející na celý průběh pěstounství.

Podle doporučení zástupkyně ombudsmanky by se ale měl nyní dohodnout primárně  rodič s pěstounem a teprve pokud by dohoda ani za podpory odborníků nebyla kvůli neústupnosti některé ze stran možná (či nebyla plněná), rozhodoval by o ní soud. U něj by musel pěstoun vysvětlit (třeba i za pomoci OSPOD), proč nechce kontakt s rodiči umožnit.

„Kontakty dětí v pěstounské péči nelze srovnávat s úpravou styků po rozvodu,“ řekl David Svoboda, předseda Asociace Dítě a Rodina, sdružující 89 organizací v oblasti péče o ohrožené děti. Děti přicházejí podle něj do pěstounské péče v mnoha případech psychicky zraněné, rozhozené, vystrašené vzpomínkami a nejistotou z budoucnosti. Správné nastavení setkávání s rodiči je proto priorita. Aby si dítě dobře zvyklo v nové rodině, ale neztratilo ani své důležité blízké osoby. Pěstoun se o tom  může poradit s odborníky, neměl by ale nést za rozhodnutí odpovědnost sám.

„Takhle se totiž může stát a už také bohužel stává, že když pěstouni odmítají svěřit dítě rodičům podle jejich představ, útočí rodič na pěstouny jako na ty, kteří mu svévolně a protiprávně brání ve styku s dítětem. A to rozhodně dítěti neprospívá. Dítě potřebuje, aby biologičtí i náhradní rodiče spolupracovali“, řekl Svoboda. Doporučení zástupkyně ombudsmana  podle něj začali brát někteří rodiče odebraných dětí jako potvrzení jejich představy, že si mohou syna či dceru brát od pěstounů kdykoliv.

Obavy pěstounů dokazuje i protestní petice, kterou zorganizovalo Sdružení pěstounských rodin. Prakticky všichni pěstouni a někteří zástupci jejich organizací vyjadřují s názorem Moniky Šimůnkové, vhodným i jako návod pro soudy a úřady, nesouhlas a žádají jeho stažení.

Nejde přitom o to, že by všichni rodiče dětí, umístěných v pěstounských rodinách, byli takzvaně problémoví. I když se nepochybně najde mnoho rodičů, kteří se snaží postupně měnit své životní podmínky k lepšímu a poctivě navazují i kontakty s odebranými dětmi, část otců a matek využívá svých rodičovských práv k „šikaně pěstounů“ , případně samotných dětí.

„Je to totiž opravdu tak, že když vám bude denně zvonit na dveře rodič, abyste mu dali syna na procházku, vlastně s tím nemůžete nic dělat. Nedávno jsem tady měli případ, kdy o dítě na víkend žádali rodiče, kteří bydlí na nádraží,“ řeklpředseda Sdružení pěstounských rodin Pavel Šmýd. Zároveň ale zdůrazňuje, že případy nelze paušalizovat. Velká část rodičů o odebrané děti vůbec neprojevuje zájem, další část se s nimi po dohodě s pěstouny udržuje kontakt naprosto bez problémů. Někteří rodiče ale podle Šmýda své „rodičovské právo“ uplatňují způsobem, který dětem spíše ubližuje než aby jim pomáhal. A právě u takových rodičů by údajně doporučení ombudsmanky mohlo vést k přesvědčení, že mohou svá práva uplatňovat i na úkor zájmu dětí.

Monika Šimůnková ale v dopise asociaci uvedla, že podle jejího názoru doporučení žádný negativní vliv na životní podmínky dětí u pěstounů mít nebude. Výtky ze strany pěstounských organizací mohly údajně vzniknout na základě nepřesné interpretace jejího stanoviska. „Předesílám, že si velmi vážím práce pěstounů a jejich odhodlání pomoci dětem, které nemohou vyrůstat ve své rodině, nelze však opomíjet, že jejich nezastupitelná role v péči o dítě je v našem právním řádu pojímána (pokud je to možné) jako dočasná,“ uvádí Šimůnková.

Pokud má podle ní rodič dokázat, že upravuje své poměry tak, aby se k němu dítě mohlo vrátit, tak s ním musí zůstat v častém kontaktu. „Na rozdíl od pěstounů ale nemá dítě fyzicky v péči, na danou situaci nebyl školen, často vnímá OSPOD jako „někoho, kdo mu dítě odebral“, a fakticky tak nemá aktivní podporu ze strany nějaké státní či nestátní organizace,“ napsala zástupkyně ombudsmana.