PRO

Podobně jako v České republice existují v Rakousku jak státní, tak soukromá gymnázia, přičemž platí, že na většinu z nich se zkoušky nedělají. Základem pro přijetí je především prospěch ze čtvrté třídy základní školy. Ze stránek rakouského ministerstva školství  vyplývá, že by žák při žádosti o přechod na gymnázium (AHS) neměl mít z předmětů němčina (čtení, psaní) a matematika horší známku než trojku (dobrou). A podobně „pozitivní“ by měly být známky i z ostatních předmětů.

Ani v případě, že žák dostal na konci čtvrté třídy z jednoho nebo obou hlavních předmětu čtyřku (tedy uspokojivou), není pro něj cesta na gymnázium ještě automaticky uzavřena. Na stránkách ministerstva se doslova píše, že „pokud  lze na základě jiného výkonu očekávat, že žák bude splňovat požadavky na AHS, může přesto označit jeho přijetí za vhodné“.

Vstup na gymnázium není zapovězen ani těm, kteří nesplňují všechny prospěchové předpoklady či nezískají potřebnou výjimku. Pokud ale chtějí i tak přestoupit do gymnázia, musejí, na rozdíl od těch s dobrým prospěchem, skládat zkoušky. Zkoušku ale skládají pouze z toho předmětu, z kterého měli známku, neumožňující přijetí prospěchové.

Z českého pohledu je možná také zajímavé, že ke zkouškám musejí povinně všichni uchazeči o studium na soukromých či církevních gymnázií. Příkladem může být třeba katolické gymnázium Aloisianum v Linci, na němž se platí školné ve výši 422 EUR (11 000 korun) měsíčně. A ještě uchazeči musejí projít přijímací zkouškou.

I státní gymnázia mohou teoreticky vypsat zkoušky, pokud se v konkrétním roce nějaká škola setkává s velkým přetlakem uchazečů. Jinak ale zkouška k přijetí na gymnázium není nutná.

Ani tento systém však není dokonalý a vyvolá v Rakousku čas od času legislativní změny. Protože v posledních letech (podobně jako v Česku) považují někteří rodiče setrvání svých dětí na druhém stupni základní školy za neúspěch, vyvíjejí tlak na učitele, aby ve čtvrté dítě nedávali dětem na vysvědčení horší známky než trojky. A umožnili jim tak přechod na gymnázium na základě prospěchu.

„Slyšel jsem mnoho příběhů od své manželky,“ řekl serveru Proped.cz rakouský novinář Manfred Maurer, jehož manželka pracuje jako učitelka. Někteří učitelé se podle něj ocitají pod obrovských tlakem, kterému mohou podlehnout, jiní dávají lepší známky „ze soucitu“ nebo prostě z toho důvodu, že nechtějí absolvovat dlouhé diskuse s rodiči.

Tento tlak je ale podle Maurera daný z velké části také tím, že alternativa ke gymnáziu, tedy vlastně druhý stupeň základní školy, získala v posledních letech velmi špatnou pověst jako škola s velkým počtem cizinců a dětí z nižších sociálních vrstev.

Politici se proto „mimogymnaziální“ vzdělávání snaží zatraktivnit i změnou názvosloví. Zatímco dříve byl druhý stupeň základní školy (vedle osmiletých gymnázií) nazýván „Hauptschule“, před několika lety byl přejmenován na Neue MIttelschule (Nová střední škola). „Motivem bylo jednoznačně vylepšení obrazu mimogymnaziálního středního vzdělávání. Dříve se totiž obecně gymnáziím a vyšším školám říkalo právě střední školy,“ uvedl Maurer.

Cílem přejmenování tak byla evidentně snaha „uklidnit“ rodiče. Ti by měli získat pocit, že když se někdo nechce dostat nebo nedostane na osmileté gymnázium, neznamená to žádnou ostudu nebo životní neúspěch. Místo gymnázia prostě bude studovat „střední školu“. Jenže v rámci této snahy dochází podle Maurera i k určitým absurditám.

„Existují například středoškolské studentské spolky (s názvem středoškolský), které  jako členy nepřijímají studenty středních škol, ale pouze gymnázií,“ uvedl Maurer pro Proped.cz.