PRO

Rakousko s Českem mají společnou historickou tradici, oba národy spolu dlouho žili ve společném státě a z časů Rakouska-Uherska pochází právě i osmiletá gymnázia. První takové gymnázium vzniklo na území monarchie už v roce 1849 a v Česku tento typ školy fungoval i za první republiky. Za socialismu byla víceletá gymnázia sice zrušena, po pádu totality v roce 1989 je ale vláda obnovila. A to právě s odkazem na úspěšnou prvorepublikovou tradici.

V mezidobí se ale systémy školství v celé Evropě v mnohém proměnily a řada zemí dospěla k názoru, že systém, který už od páté třídy odděluje intelektuálně nadanější žáky od těch méně nadaných, představuje zastaralý „relikt“. Za současného stavu společnosti spíše ubližuje než aby jí pomáhal.

Například Finsko, jehož vzdělávací systém je odborníky hodnocen jako jeden z nejúspěšnějších na světě, zrušila osmiletá gymnázia už v sedmdesátých letech minulého století. A podobně učinila i řada dalších zemí. V roce 1996 Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD) doporučila Česku, aby systém osmiletých gymnázií také zrušilo a vrátilo se ke gymnáziím čtyřletým. A to právě s odkazem na určité elitářství, které odchod na gymnázia už z páté třídy vytváří.

Přes poměrně vyhrocenou debatu mezi zastánci a odpůrci osmiletých gymnázií však česká vláda tlaku na zrušení tohoto typu škol nepodlehla a nadále je uznává jako pevnou součást českého školství. A to i přes kritické argumenty. Ty spočívají v názoru, že když odejdou nejnadanějších děti ze základní školy už po páté třídě, sníží se i motivace k učení u těch, kteří na základní škole zůstanou. A úroveň výuky tedy obecně poklesne.

Školy pro elitu?

Navíc kritici argumentují tím, že odchod na gymnázium už v deseti letech není jen otázkou nadání žáka, ale také „obsahu peněženky“ jeho rodičů. Po sametové revoluci totiž v republice vznikla řada soukromých gymnázií, což nabídku tohoto typu škol výrazně zvýšilo, ovšem (jak tvrdí kritici) zejména pro ty rodiče, schopné platit školné. Příkladem mohou být třeba České Budějovice. V jihočeské metropoli fungovala v době silných populačních ročníků v osmdesátých letech jen dvě čtyřletá gymnázia. Dnes odchází do škol méně dětí, ale své služby nabízí celkem osm gymnázií, z toho dvě soukromá.

Dostat se na gymnázium je pro děti tedy mnohem snažší než dříve. A to podle jejich kritiků obecně nahrává více těm, kteří si mohou dovolit nést zvýšené náklady na „gymnaziální“ dítě už od jeho deseti let. Zastánci osmiletých gymnázií naopak argumentují tím, že víceleté gymnázium dokáže podchytit brzy nadané děti a rozvíjet jejich talent tak, aby lépe uspěly i v dalším vzdělávání.

Ti, co osmiletým gymnáziím fandí, přitom argumentují právě tím, že podobný typ školy stále funguje i v Německu a Rakousku. To je sice pravda, ovšem také je třeba dodat, že systémy v těchto zemích nejsou úplně totožné s tím českým. A důkazem je právě systém osmiletých gymnázií v Rakousku, o jehož popis portál „proped.cz“ požádal Veroniku Janýrovou z Vídeňského institutu mezinárodních ekonomických a srovnávacích studií (WIIW).

Rakouské děti (a jejich rodiče) se prakticky už v deseti letech (po absolvování prvního stupně ZŠ) musejí rozhodnout, kde budou studovat dále. Na výběr mají totiž hned ze čtyř typů škol.

• Učňovské školy – 5 let pravidelného chození na střední školu (Hauptschule) následovaných 3 roky praktického učňovského výcviku s pobíráním platu
• Školy orientované na univerzitní směr – 8 roků střední školy na nejvyšší úrovni (Gymnasium)- následovaných závěrečnými zkouškami s finálním obdržením vysvědčení/diplomu (Matura)
• Obchodní školy – 4 roky na Gymnasium a následně 5 roků obchodní školy
• Průmyslová školy (Höhere Technische Lehranstalt) – 4 roky na Gymnasium nebo Hauptschule a poté 5 let elektrotechnických studií následovaných závěrečnými zkouškami pro získání vysvědčení/diplomu Matura

Z uvedeného přehledu vyplývá, že gymnázia, na něž se dostane část dětí v 10 letech, neslouží jen jako příprava na vysokou školu (jako u nás), ale také jako příprava na různé typy středních škol. Proto se děti, které se dostanou na víceleté gymnázium, v průběhu studia dále dělí do různých skupin podle toho, jaké jsou jejich studijní výsledky a jakému povolání se chtějí v budoucnu věnovat. Na druhý stupeň gymnázia tedy přechází zhruba jen třetina dětí, které uspěly ve zkouškách na gymnázium v deseti letech.

Ani ti, kteří dokončí celý osmiletý cyklus gymnaziálního vzdělání, však na rozdíl od Česka nezůstávají v jedné třídě až do maturity. Už po dvou letech studie se totiž gymnázia dělí na matematický a jazykový směr, někde se k tomu přidává ještě zaměření na geografii a ekologii.

Jedna věc je tedy jistá. I když v Rakousku stejně jako v Česku mohou děti odejít na gymnázium už v deseti letech, rakouský systém, zejména „další třídění“ žáků v průběhu studia, nelze s tím českým bezezbytku srovnávat. Češi, kteří žijí na rakouském území a jejich děti chodí do tamních škol, popisují (obecně) studium na tamních gymnáziích jako výrazně náročnější než na těch českých. Stejně tak je údajně těžší se na gymnázium dostat a dokončit ho. Tomu odpovídá i fakt, že mezi rakouskými středoškoláky je 16 % gymnazistů, zatímco v Česku tento podíl činí 23 %.

I přes to v Rakousku probíhá debata o tom, zda by nebylo dobré systém víceletých gymnázií zrušit. Řada Rakušanů totiž také kritizuje tento typ školy jako „elitářský“. Zastánci víceletých gymnázií ale argumentují tím, že alespoň v případě Rakouska nelze žádné „elitářství“ prokázat. Pokud by odchod na gymnázium v deseti letech zvýhodňoval „bohaté rodiny na úkor chudších“, musela by se to mimo jiné projevit i na složení absolventů z hlediska jejich původu.

V Rakousku totiž v porovnání s Českem žije mnohem víc cizinců a přistěhovalců, školy navštěvuje celkem 27 % žáků a studentů se zahraničním občanstvím, přičemž 16 % má jiný mateřský jazyk než němčinu. Žáci s tímto původem by měli být teoreticky při zkouškách na osmiletá gymnázia znevýhodněni, navíc je mezi přistěhovalci i větší procento chudších rodin než u rodilých Rakušanů.

„Když se ale podíván na statistiku vzdělání dospělých, tak vidím, že gymnázium absolvoval zhruba stejný počet Rakušanů (19 %) jako takzvaných Nerakušanů (17 %),“ řekla portálu „proped.cz“ Veronika Janýrová, která žije ve Vídni. Dostupná statistika vzdělanosti tak podle ní zrovna nesvědčí o tom, že by rakouský školský systém i s osmiletými gymnázii produkoval příliš velkou sociální nerovnost. „Ta debata o gymnáziích je tedy asi složitější než si možná myslíme,“ domnívá se Janýrová.