PRO

PED

.cz

Thajsko pandemii zvládá. Jak funguje jeho školství?

Thajsko je jedním z mála států světa, v němž se zatím koronavirou pandemii daří držet pod kontrolou.. K nízkému počtu nákaz i obětí covidu přispěla i opatření ve školách. Jak fungují thajské školy v době pandemii, popsal pro web „proped“ přímo z místa český filozof Daniel Novotný, který v březnu přednáší na jedné z místních univerzit.

Rozdíl v přístupu Česka a Thajska k nebezpečí nákazy nových koronavirem je na první pohled patrný z oficiální statistiky, zveřejňované pravidelně například Světovou zdravotnickou organizací (WHO). V takřka sedmdesátimilionové zemi byla k 15. březnu 2020  infekce covid-19 potvrzena jen u 27 000 lidí, z toho 87 zemřelo. Pro srovnání: v sedmkrát menší České republice ke stejnému datu podlehlo infekci 23 286 lidí (270krát více než v Thajsku) a počet nakažených dosáhl 1,4 milionu  (60krát více než v Thajsku). Podle Daniela Novotného jsou přitom důvody thajského úspěchu jednoduché.

„Podobně jako další státy jihovýchodní Asie a Oceánie Thajsko nedopustilo rozšíření viru, ale potlačilo a i nadále potlačuje jakého ohnisko covidu hned na počátku,“ uvedl Novotný. Jakmile byla podle něj 8. ledna 2020 v zemi odhalena první infekce, vytvořila  vláda tým odborníků, který se jednak dohodl na budoucí protiepidemické strategii, jednak začal okamžitě informovat veřejnost o chystaných opatřeních.

Patřily k nim například rozestupy, roušky nebo obecně chování na veřejnosti. „Když se  počet odhalených nákaz zvýšil, země vyhlásila loni na jaře i zhruba měsíční lockdown, včetně uzavření škol,“ uvedl Novotný. Tímto způsobem se podle něj šíření infekce dostalo pod kontrolu, a to také kvůli tomu, že Thajci protiepidemická opatření beze zbytku dodržují. A zafungovalo (a i nadále funguje) i dokonalé trasování kontaktu nakažených.

Vláda proto po lockdownu začala protiepidemická opatření pomalu rozvolňovat, ekonomika, včetně například restaurací a kulturního průmyslu, funguje prakticky normálně. To ale neznamená, že by země na hrozbu koronaviru zapomněla. I nadále jsou prakticky uzavřené hranice, cizinci mohou do Thajska pouze po absolvování čtrnáctidenní přísné karantény, při které nesmějí vůbec vycházet z hotelu a jsou pravidelně kontrolováni zdravotnickým personálem.

Stále také probíhá rozsáhlé testování obyvatel a platí i hygienické zásady. Jakmile se někde znovu objeví nákaza (jde o jednotky případů) je postup vždy stejný. Uzavření celé oblasti, testování a dotrasování kontaktů, dokud infekce v předmětném ohnisku zcela nezmizí. A jak v takovém režimu předběžné opatrnosti fungují školy?

„Děti vesměs nosí roušky, ve školách existují značky pro sociální distancování, dodržuje se hygiena, všude se měří teplota,“ uvedl Novotný. Za těchto podmínek  zůstávají školy otevřené, všichni ale zvykají na takzvaný „nový normál“, tedy život s uvědoměním, že se virus může znovu objevit a je proti němu třeba bojovat. „Ne všechny děti, jak to vidím kolem sebe, nosí roušky předpisově, ale to naštěstí k prakticky nulové prevalenci covidu tolik nevadí,“ řekl Novotný.

I Thajsko ale školy v pandemii na čas uzavřelo, což je důkaz toho, že považuje školní třídy za možný zdroj infekce, který není radno podceňovat. „Odhadem byly základky vloni zavřeny tři měsíce při první vlně a pak v prosinci a lednu 2021 při druhé,“ uvedl Novotný. Při postupném rozvolňování se pak využívalo i rozdělení na různé skupiny, které chodí do školy například obden, běžná výuka se kombinuje s on-line výukou.

Základem úspěchu v boji s pandemií ale zůstává podle Novotného fakt, že mezi lidmi v Thajsku jsou protiepidemická opatření v naprosté, totální většině přijímána s pochopením. A to včetně případné nutnosti na čas uzavřít školy, případně v nich přizpůsobit provoz riziku infekce. Prakticky všichni zastávají názor, že nejlepším způsobem, jak s infekcí bojovat, je zastavit její šíření hned na začátku, a to i za cenu  některých přísných opatření. „Na tomto názoru panuje všeobecné shoda, prakticky nikdo ho nezpochybňuje,“ uvedl Novotný.

Důkazem úspěšnosti této strategie, kterou přijaly zejména státy jihovýchodní Asie a Oceánie, zůstává fakt, že v této oblasti světa si pandemie vyžádala mnohonásobně méně obětí než na Západě. Někteří komentátoři a politici v Česku tento „úspěch“ ale přičítají tradiční „asijské poslušnosti“ a možnostem některých asijských vlád rozhodovat v krizi autoritářsky. To ale podle Novotného není úplně pravda. Stejně úspěšné jako Thajsko a Vietnam (35 obětí) jsou totiž i státy, které přijaly prakticky stejnou strategii a přitom jsou ze „západního pohledu“ vzorem demokracie. Na Novém Zélandu například zemřelo na covid „jen“ 26 lidí, na Tchaj-wanu 10 a v pětadvacetimilionové Austrálii 909.