PRO

PED

.cz

Hluková zátěž ve třídách

Práce s dětským kolektivem s sebou často přináší vyšší hladinu hluku, která se jako neviditelný nepřítel plíží po školních chodbách, učebnách a tělocvičnách. Pedagogové si na vyšší hlukovou zátěž přivyknou a časem ji přestanou vnímat.

Ovšem to nemění nic na tom, že dlouhodobý pobyt v prostředí s vysokou hlukovou zátěží přináší velké množství nepříznivých důsledků na lidský organismus.

Jak působí hluk na organismus?

Nadměrná hluková zátěž se jako první začne projevovat na psychice jak dětí, tak pedagogů. První signály přicházejí už s dlouhodobou hladinou hluku nad 30 dB. Neklid, nervozita, únava, podrážděnost, neochota, snižuje se schopnost soustředění a naopak se zvyšuje motorická aktivita. Hlukem zvýšená motorická aktivita je zdrojem neustálého vyrušování ze strany žáků. Pedagog je nucen děti napomínat a jeho psychická odolnost začíná klesat. Spirála hlukové zátěže se začíná roztáčet. Čím větší je hluk, tím méně žáci reagují na nový zvukový podnět a rovněž se snižuje zorné pole žáků, kterému jsou schopni věnovat pozornost. Z těchto biologických důvodů přestává být postupně řešením zklidňovat žáky překřikováním.

Jakmile hluk přesáhne hladinu 60 dB, začínají se projevovat další akutní biologické reakce organismu jako zvýšení tepové frekvence a tlaku, motilita žaludku a střev, zvýšení hladiny adrenalinu v krvi. Při hlukové hladině 90 dB začíná akutně hrozit nebezpečí poškození sluchového orgánu. Hladina 120 dB a výše je spojena s poškozením buněk a tkání.

Dlouhodobé vystavení vysoké hlukové zátěži pak má významné následky na zdraví lidí. Akutní projevy reakce organismu na hluk se stávají problémem přetrvávajícím, chronickým. Dochází k nevratnému poškození sluchu, rozvinutí hypertenze, poškození srdce, snižování imunitních schopností organismu, problémy se spánkem, nespavost a přemíra stresu z dlouhodobého vystavení hluku můžou vést k rozvoji depresí a syndromu vyhoření.

V jaké výši se pohybuje hladina hluku ve školách?

V Evropě proběhlo v minulosti několik studií zabývajících se hlukem ve školách. Shodují se v tom, že míra hluku je příliš vysoká a přesahuje mnohdy hladinu 70 dB v učebnách a 85 dB na školních chodbách a v tělocvičnách.

Realizuji výukové programy na základních školách po celé České republice. Naskýtá se mi tak jedinečná možnost pozorovat a vyhodnocovat reakce žáků, porozumět důvodům jejich jednání a ověřovat si výukové postupy a metody práce. Samozřejmě je třeba vyzdvihnout nekonečnou inspiraci plynoucí z různorodých školních kolektivů, kterých jsem za více jak deset let navštívila přes šest tisíc. Právě tato zkušenost a přirozená zvídavost mě přivedly k měření hluku ve třídách při realizaci mnou vedených výukových programů. Výsledky byly překvapivé. Výukové programy koncipuji proaktivně. Během skupinových aktivit se míra hluku pohybuje v různých kolektivech od 70 dB až po 100 dB. Z hlediska četnosti se hladina hluku pohybuje v průměru kolem 80 dB. Tato průměrná hladina hluku je z biologického hlediska neslučitelná se souvislou soustředěnou prací žáků. Třídní kolektivy, které během skupinové práce vygenerovaly hluk kolem 70–75 dB, dokázaly všechny zadané úkoly vyřešit přibližně o 10 minut dříve než kolektivy generující hluk přes 85 dB. Hlučné kolektivy se vyznačují především problémy ve vzájemné komunikaci, nižšími organizačními schopnostmi žáků, nižším pracovním nasazením a nižší iniciativou. Pokud zadaný problém vyžadoval více než dva kroky k jeho vyřešení, začali žáci hlučných kolektivů poukazovat na složitost úkolu a projevovali neochotu problém vyřešit. Tyto kolektivy vyžadovaly velké množství dodané energie z mé strany jako lektorky v podobě podpory, návodných otázek a dovedení k postupu řešení.

Osobně jsem při hluku v rozmezí 70–75 dB nepociťovala žádnou zvýšenou zátěž, naopak na mě práce s takovýmto kolektivem působila velmi pozitivně. Neklid jsem začala pociťovat při hladině hluku kolem 80 dB. Hladina hluku nad 85 dB mě už velmi unavovala. Musela jsem vynakládat daleko více energie nejenom na podporu žáků, abychom úspěšně dospěli k cíli výukového programu, ale také na to, abych se sama udržela v náležitém pracovním nasazení.

Měření hladiny hluku je díky moderním technologiím velmi jednoduché. Používám aplikaci na mobilním telefonu, která je schopná záznam hladiny hluku převést do souboru, který můžete otevřít a dále zpracovat v MS Excelu. Jedná se o aplikaci Smart Tools.

Jak udržet rozumnou míru hluku?

Jedná se o složitou otázku, neboť do hry vstupuje velké množství faktorů, a to od zvyklostí třídy, autority a osobnosti pedagoga až po prostředí školy a samotné učebny.

K základním principům korigování problémového chování žáků a usměrňování hladiny hluku během výuky patří jasná a srozumitelná pravidla chování, jejichž význam a potřebnost žáci chápou. Úkolem pedagoga je tato pravidla ctít, dodržovat a rozumnou formou vyžadovat jejich respektování ze strany žáků. Pedagog musí vystupovat vůči žákům stabilně a čitelně, aby chápali a rozuměli jeho reakcím. Takový pedagog působí na žáky důvěryhodně a daleko snáze získá jejich respekt, obzvláště na druhém stupni základní školy. Nevyzpytatelné, náladové a konfliktní jednání pedagoga vyvolává u žáků stres, na který reagují různým způsobem dle své osobnosti, a rozhodně nepřispívá k dobrým vztahům s žáky a následně i s rodiči.

Pedagog by se měl zamyslet nad způsoby reakcí, které bude aplikovat během výuky při napomínání žáků a usměrňování jejich chování. Záleží na osobnosti pedagoga, které reakce mu budou více přirozené. Jako mírný způsob upozornění žáka lze použít vhodnou mimiku či posunky. Slovní napomenutí by mělo být jasné, stručné. Rozhodně není účelné, aby přerostlo v záplavu výčitek, ironických poznámek, či zesměšňování. Důraznější napomenutí může probíhat například položením otázky na zopakování probíraného výkladu, ovšem opět bez výčitek a ironických poznámek. Takovýto dotaz by měl být položen s upřímnou snahou upozornit žáka na probíranou problematiku. Dá se předpokládat, že žák, který nevěnoval výkladu pozornost, nebude z velké části problematiku schopen převyprávět, a proto je třeba ho návodnými otázkami dovést k zamyšlení a reakci. Pokud se k dobré odpovědi dobere, je třeba tuto snahu náležitě ocenit. Většina takto oslovených žáků, kteří si nakonec vysloužili pochvalu, již alespoň v dané hodině vyrušovat nebude. Navíc čas, který jste věnovali tomuto žákovi, nebyl ztracený, neboť celý třídní kolektiv měl možnost sledovat myšlenkový postup, kterým jste se snažili žáka ke správné odpovědi dovést, žáci si zopakovali výklad a možná mu i lépe porozuměli.

Posláním pedagoga je učit, napomáhat žákům rozvíjet jejich dovednosti a znalosti, usměrňovat jejich chování a jednání. Pedagog neplní roli drába, generála či absolutistického vladaře.

Klíčovým faktorem udržení pozornosti žáků při výkladu je úměrně hlasité a dobře artikulované vyjadřování pedagoga. Nezbytné je modelování hlasem, tak aby mluva nebyla monotónní a žáky neuspávala. Rozhodně je vhodné držet s žáky oční kontakt a během výkladu pokládat otázky, vtáhnout žáky do výuky a přiživovat tak jejich pozornost. V okamžiku, kdy se zvýší hlučnost třídního kolektivu je vhodné lehce ztišit hlas a pokračovat ve výkladu. Přidat můžete i drobná gesta naznačující, že ve výkladu pokračujete. Žáci se přirozeně ztiší a vy můžete pokračovat s výkladem v klidnějším prostředí. V takovémto případě je vhodné část výkladu zopakovat a plynule navázat.

Vzhledem k charakteru mé práce nemám možnost systematicky a dlouhodobě působit na žáky jedné třídy během celého školního roku, proto jsem hledala způsob, jak efektivně na ně zapůsobit, abych v jejich mysli zanechala pozitivní stopu také v oblasti jejich chování při skupinové a kooperativní výuce. Velmi se mi osvědčilo během závěrečné reflexe žáky vyzvat, aby se kromě pozitiv soustředili i na kritické zhodnocení své práce ve skupině a identifikovali nedostatky, které jim působily problémy a ztížily práci. Atmosféru uvádím tím, že každá odhalená chyba je dobrá, protože se z ní poučíme. V takovéto atmosféře se žáci o své chyby podělí a snaží se je co možná nejlépe identifikovat. Za nalezení každé chyby následuje pochvala. Žáky na závěr seznámím s naměřenými údaji hluku v jejich třídě. Vysvětlím jim vliv hluku na kvalitu jejich práce a použiji vhodné nedostatky, které sami žáci identifikovali a které jsou současně výsledkem také vysoké hlukové zátěže ve třídě. Rovněž si vyzkoušíme, jak hlasitě by se při práci měly děti bavit, aby pracovaly v prostředí, co se týče hluku bezpečném.

Mnohé z vás jistě napadne, že by bylo lepší s dětmi nazkoušet sílu jejich hlasu před vlastní prací ve skupinách. Vyzkoušela jsem to také, ale daleko většího efektu jsem docílila opačným postupem. Síla vlastní zkušenosti podpořená výzvou ke kritickému zhodnocení nedostatků práce a vysvětlením důvodů, proč k těmto nedostatkům docházelo, s pomocí naměřených údajů se nakonec ukázala jako daleko efektivnější a trvalejší způsob. Dalo by se to připodobnit ke snaze dítě ochránit před spálením si ruky plamenem svíčky. Dokud se nespálí, neprojde si zkušeností, neuvěří a nezapamatuje si.

Méně vhodné způsoby zklidnění žáků

Závěrem bych ráda upozornila na způsoby zklidňování třídního kolektivu, které osobně považuji za méně šťastné. Jedním z nich je vytleskávání melodie. Principem je, že v okamžiku, kdy hluk přeroste určitou míru, pedagog začne vytleskávat melodii a děti se postupně přidávají, až tleská celá třída. Tento princip by se dal charakterizovat bojem proti hluku ještě větším hlukem. Přidám vlastní zkušenost, kdy tímto způsobem se situaci s vyšší hladinou hluku rozhodla řešit paní učitelka. V relativně malé třídě s dvaceti šesti žáky došlo k rezonanci a výsledný zvuk dosáhl hladiny téměř 130 dB – velmi nepříjemný až bolestivý zvuk.

I přes chvályhodnou snahu nahradit intenzivní zvuk vizuálním gestem nepovažuji zvednutou zaťatou pěst nad hlavu za správnou cestu ke zklidnění žáků. Princip tohoto přístupu spočívá v tom, že si děti všimnou pedagoga, který na přemíru hluku reaguje zdvižením zaťaté pěsti nad hlavu, a toto gesto po vzoru pedagoga zopakují a ztiší se. Tento způsob funguje pouze v případě, kdy žáci pedagogovi věnují pozornost, funkci ztrácí v okamžiku, kdy žáci pracují ve skupinách a jsou zaujati řešením zadaného problému a věnují se intenzivní diskusi. Ráda bych upozornila na význam symboliky zaťaté pěsti, jež reprezentuje odpor, politickou solidaritu a symbol komunismu. Pohled na třídu dětí se zdviženou rukou nad hlavou se zrakem upnutým na pedagoga je v mých očích přímo mrazivý. Připomíná mi to nechvalně známé historické události, zmanipulovaný dav a strojové jednání, které nepatří do dnešní liberální společnosti.

Zdroje:

BARVÍŘOVÁ, Šárka, DiS. Problematika hluku z hlediska zdravotních rizik, hlukové studie a možnosti prevence. Praha, květen 2010. Bakalářská práce. 3. lékařská fakulta Univerzity Karlovy, Klinika pracovního a cestovního lékařství FNKV.

MZČR. Nepříznivé účinky hluku na člověka. Dostupné z: https://www.mzcr.cz/nepriznive-ucinky-hluku-na-cloveka/

SUCHÁNKOVÁ, Barbora. Prolínání symboliky pravicového a levicového extremismu. Brno, 2011. Bakalářská práce. Fakulta sociálních studií Masarykovy univerzity, Katedra politologie.